klasika

Moje přítelkyně byla neuvěřitelně citlivá dívka. Nejvíce soucítila a vlastně žila svou sestrou – dvojčetem. Dívky se jmenovaly Aneta a Žaneta a byly neuvěřitelně propojené, jako už to někdy u dvojčat bývá. Když jedna byla smutná, vždycky byla smutná i ta druhá. Jakmile se jedné něco stalo, ta druhá to věděla ještě dřív, než to vyslovila. Někdy mě z toho jejich spojení mrazilo.

Bylo mi chladno, když jsem na ulici čekal na Sáru. Byla to skvělá holka, se kterou jsem chodil už přes půl roku a stále se jí nemohl nabažit. Bylo mi s ní dobře a k tomu uměla skvěle kouřit. Prostě prototyp skvělé holky. Šli jsme společně do kina a pak se přesunuli do jejího bytu, kde jsme si to něžně rozdali. Její sousedi na nás ale i neustále bušili, ale my se jejich nadávkám jenom smáli. Zbožňoval jsem její kůži, kterou měla tak hebkou, jako kdyby se každý den koupala v mléce. Hebká, smyslná a nabuzená. Přesně taková byla Sára.

Tak už na to opravdu došlo. Můj nejlepší kamarád se měl ženit a mně připadla ta nejlepší role svědka. Což znamenalo, že jsem měl také na starosti jeho rozlučku se svobodou. Poslední noc, během které si bude moci užívat jako svobodný muž, než si ho jeho milá uváže k boudě. A proto ten večer musel být přímo velkolepej!